Turistika před 100 lety

Jaro a podzim jsou z hlediska počasí nejpříhodnější roční doby. Obě mají společné a sobě vlastní přednosti. První jsou: pro lepší cestování příhodné chladné a příjemné počasí, jakož i okolnost, že hory jsou v časném a pozdním ročním období méně navštěvované a ceny jsou levnější, zatímco v červnu až srpnu cizinecký ruch hlavní střediska často až přeplňuje. Zvláštními výhodami jara jsou dlouhé dny a svěžest znovu rašící přírody s mnohotvárností jevů: protiklad kvetoucích údolí s bělostným sněhem, který často ještě pokrývá rokle a svahy vysokých hor, světlá zeleň mladého loubí vedle tmavých jehličnanů a bohatství vody v potocích a vodopádech. Podzim se naopak vyznačuje jasným a dalekým výhledem při čistém povětří, zmírněnou teplotou, měnícím se zbarvením lesů a konečně jen podzimu vlastním (zlatým) osvětlením.

Pohodlná dostupnost všech částí pohoří, zvláště Krkonoš, je bohatě zajištěna, početné železnice vedou až k patě pohoří, a šest spojovacích tratí protíná pohraniční řetěz hor. Kde nedosahují pošty (každý kilometr cca 10 feniků), jsou k dispozici omnibusy a soukromé vozy. Na mnohých místech mají kočí policejně pevně stanovené taxy, přesto je však publikum při stoupající poptávce překračuje a samo tak zvyšuje ceny. Za jednospřežnou drožku se platí za půl dne obvykle 5-6 marek, za den 10 marek. Za dvojspřeží je nutno dát často dvojnásobnou cenu. K tomu zpropitné. Na mnohých místech jsou vyhlášeny pevné taxy. Každopádně by se mělo předem dojednat všechno! - Na horských hřebenech nejsou žádné cesty pro povozy, koho vlastní nohy neunesou, nechá se nést. Ve vesnicích na úpatí pohoří, v nichž mají svá stanoviště horští vůdci, nacházejí se také přenosné skládací židle se dvěma nosiči. Taxa pro každého nosiče je denně 6 marek.

Až na Sněžku a na některá silně navštěvovaná místa vedou nyní jezdecké cesty, avšak všechny na hřebeny vedoucí cesty nesmění být použity k jízdě koňmo. Kůň s vůdcem stojí na den 9 marek, čas na návrat je také započítán, zpropitné podle libosti.

Jsou jen ve vlastních Krkonoších zařízením pod policejním dohledem. Ostatně jsou zde pruským i rakouským horským spolkem cesty tak dobře značeny a upraveny, že jsou vlastně potřební jen takoví takzvaní vůdce, kteří jsou ochotni nést cestovní zavazadla. Ve všech ostatních částech Sudet nejsou žádní vůdci s živnostenským oprávněním, a tam je ponejvíce věcí náhody najít vhodné lidi. Taxa za den je 3-5 marek (2-3 zlaté), pro kratší cesty eventuelně předepsané sazby. Je třeba ale vše smluvit předem. Je radno nebrat si vůdce na větší vzdálenosti, neboť lidé oblasti svému domovu vzdálenější zřídka podrobněji znají. Také na rakouské straně jsou všude německy mluvící vůdci k nalezení.

Od Švýcárny na vrcholovou plošinu Velkého Sněžníku (1424 m), v Kladsku také Kladským, na Moravě podle nejbližší moravské vsi na východní straně špiklickým a v Čechách podle nejbližšího města na jižní straně Králickým Sněžníkem nazývaného. Cesta stoupá na 40 min. ještě o 200 m 10 min jv. Jsou Vlaštovčí kameny (1254 m), kalní útes, na sv. za 20 min hraniční sloup, jehož iniciály "G.G., M.M. a K.B" klásají, že zde se stýkají hranice hrabství Kladského, markrabství Moravského a království Českého. Na nejvyšším bodě je trigonometrický měřičský signál a trosky pomníku, který majitelka pruské strany hory, roku 1883 zemřelá paní Marianna princezna Albrecht von Preussen, nechala postavit svému otci.

Turistika před 100 lety. (Výňatky z turistického průvodce "Riesengebirge und die Grafschatz Glatz" od Letznera z roku 1894, popisujícího území od Krkonoš po Hrubý Jeseník).

Přeložil RNDr. Zdeněk GÁBA